Banger Reviews: ScHoolboy Q

bravScHoolboy Q je alespoň dle našeho názoru jednou z nejzajímavějších postav na současné rapové scéně. Pravidelného čtenáře našich recenzí může napadnout, že něco podobného tvrdíme téměř o každém umělci s novým počinem. Vzápětí namítne, že je to vlastně jen taková vstupní fráze, která příliš neznamená a pro výsledný verdikt je vlastně nehodnotná…

Zde bych ovšem tohoto čtenáře tuze rád přerušil, protože žijeme v době, kdy hyperúspěšný rapper z jednoho pobřeží může znít velmi podobně jako jiný neméně úspěšný interpret z jiného koutu Spojených států a nic se vlastně neděje. Vše funguje nadále. Neříkám, že je to dobře, nebo špatně; jediné co se snažím říci je fakt, že v době, kdy se spousta hudebníků snaží znít jako někdo jiný, je někdo, kdo pěstuje svůj zvuk jakousi pomyslnou perlou. A přesně takový je ScHoolboy Q. Pochází z metropole jménem Los Angeles a hrdě hlásá svou příslušnost ke gangu Crips. To je možná dost zbrklý profil, ale tenhle fakt je důležitý a v jeho tvorbě hraje velkou roli; jak ostatně sám říká – Snoop Dogg není jediný Crip, který je bohatý.

Album Blank Face LP je už jeho čtvrtou studiovkou. V dosavadní rapperově kariéře ale představuje zatím největší výzvu. Předchozí klasika Oxymoron mu totiž získala spousty fanoušků po celém světě, obhájit svou pozici je tak nyní velmi těžké. A ano, ani ScHoolboyův život není jednoduchý. Nechal se slyšet, že vážně přemýšlel o konci kariéry, o tom ale zase až jindy.

My můžeme být jenom rádi, že k něčemu takovému nakonec nedošlo; byla by to totiž nepochybně veliká škoda. Celou věc nejvíce předznamenala skladba THat Part s hostujícím Kanye Westem, která hraje snad všude. Nebo by alespoň měla. Q zde opakovaně dokázal, že nemá sebemenší problém s vytvořením chytlavé melodie a Kanye zase to, že si může na beatu dělat už opravdu cokoliv. A to opravdu nemyslím špatně.

THat Part je prototyp ideálního pilotního singlu. Není to žádná klubovka, ale v klubu tuhle věc určitě uslyšíte. Pokud byste čekali, že se celé album bude nést v podobném duchu, šeredně se zmýlíte. Jsou tu ještě další bomby jako Str8 Ballin‘ nebo Ride Out s jedinečným Vince Staplesem, které prostě musí fungovat na první poslech, ale jinak je tahle deska zaměřena spíše na vnímavější posluchače a hlubší zkoumání. ScHoolboy ve svých textech řeší ledacos a často vidíme více obsahu mezi řádky, než paradoxně na nich. Řeší sociální témata, rapový život jako takový a co vlastně může přinést gangsterovi z chudinských poměrů.

Rozebírat zde konkrétní témata, o nichž deska je, nebo naopak není by bylo bezpředmětné. Osobně mám z Blank Face LP skvělý pocit. Pocit, který máte z něčeho, co perfektně funguje a není třeba ani rozebírat proč. Formát recenze ovšem k určité míře rozboru vybízí. Dovolím si tedy menší shrnutí. Blank Face LP je úžasně celistvá deska, na níž si každý najde své. Témata jsou hluboká a ze ScHoolboye nejvíce vyzařuje jediná skutečnost. Dokázal se vypořádat se změnami v jeho životě a zůstal sám sebou. To je něco, o čem dnes každý rapper mluví, ale zdaleka ne každému to automaticky musíte uvěřit.

O produkci se zde postarali staří známí jako Nez & Rio nebo Sounwave, kteří do značné míry udávali i zvuk předchozí desky, takže vše jde podle plánu. Příjemným překvapením je přítomnost tandemu Metro Boomin a Southside v záležitosti Dope Dealer. V té si střihnul výbornou sloku E-40, čímž se blíže dostáváme k hostům. Ta největší jména už jsme sice vystříleli výše, ale velmi nás potěšily i party od SZA nebo legendárních Tha Dogg Pound. Výborným oživením je také Miguel, jenž je snad čím dál zajímavější.

Tahle deska to prostě má. A na mysli mám právě to rapové “TO”, kterému by nějaké snahy o definici mohly jen uškodit.