RECENZE. Rick Ross – Port of Miami 2


Rick Ross

Když se v roce 2006 ve velkém stylu objevil na americké rapové scéně Rick Ross se svým debutovým albem Port of Miami, byla to opravdu velkolepá záležitost. Úvodní singl Hustlin’ rappera prakticky ze dne na den etabloval mezi nejzvučnější mladá jména ve hře.

Během let se mu dařilo tu a tam lépe, občas zase hůře. Světe div se, o třináct let později, v roce 2019, patří Rick Ross stále mezi velká jména světového hip hopu. Na kontě má deset alb, řadu dalších projektů a světu představil hvězdy velikosti Meek Milla nebo Waleho.

Vítěz

Právě neuvěřitelná konzistentnost patří mezi hlavní devízy bosse z Miami. Aktuální Port of Miami 2 je jeho desátým studiovým albem a symbolická provázanost s debutem z roku 2006 tak dává dokonalý smysl.

Rick Ross si prošel vším. Když před více než deseti lety začal prohlašovat za samozvaného největšího bosse v rap game, mohli jste mu to mít jen za klasický ego trip. Během let svou pozici ale nejednou potvrdil. Stříleli po něm, měl řadu zdravotních problémů a stal se i součástí několika nechvalně proslulých beefů. A většinou ze všeho vyšel na straně vítězů.

Má Rozay ještě co nabídnout?

Rick Rossovi je dnes 43 let; má nám po deseti deskách a stovkách skladeb ještě co říct? Jaké je jeho nejnovější poselství?Ricky zní vyklidněně. Zná svou pozici a zatraceně dobře ví, že už nikomu nikdy nebude muset nic dokazovat. Na druhou stranu měl během posledních let ale nejednu srdeční příhodu a nejspíš si i stejně dobře uvědomuje, že zítřek opravdu nikdy není jistý. Jeho poselství na Port of Miami 2 je jedním slovem dospělé.

Možná to může působit až trochu paradoxně, ale Rossův hudební styl se za poslední roky vykalibroval do takřka nejčistší formy hip hopu. Proč paradoxně? Byl to právě Ross, kdo se svými hity jako BMF nebo MC Hammer pomáhal postavit trapový zvuk. A nikdo nezní na hutných tvrdých beatech tak dobře jako právě on. Klasičtější zvuk mu ale umožňuje více práce s textem, a právě toho on velmi rád využívá. A my mu za to můžeme jen poděkovat. To není nic proti klubovým hymnám, těch je ale dnes všude až nadbytečný počet.

Hosté a produkce

Jména jako Meek Mill, Gunplay nebo Wale jste na téhle desce prostě museli čekat. Na skladbě Maybach Music VI se měli dokonce společně objevit i dlouholetí rivalové Lil WaynePusha T. Oba své sloky nahráli (aniž by věděli o přítomnosti toho druhého), Rozay ale nakonec usoudil, že ještě možná není ten správný čas.

Objevují se tady ale i další legendy, jako například nedávno zesnulý Nipsey Hussle, Jeezy nebo Drake. Ross ale dává šanci i mladým jménům, jako jsou A Boogie Wit da Hoodie, Denzel Curry nebo YFN Lucci.

A s produkcemi je to vlastně stejné. Vedle zavedených jmen typu Just Blaze nebo J.U.S.T.I.C.E. League se tady hned dvakrát objevuje třeba i mladý producent Trop, který se dosud neobjevil na žádné velké desce.

Rossův styl je prostě neuvěřitelně chytlavý a hutný. Pohltí vás od první vteřiny a donutí vás vnímat jednotlivé řádky textu. Obsah je v tomto případě rozhodně nad formou, a to je podle nás přesně něco, co současný rap potřebuje jako sůl.





architektura auta basket bike cestování design fashion filmy fitness fotografie graffiti hry hudba knihy komiksy kosmetika lifestyle mma MY BODY MY HEROES MY LIFE MY SOUL osobnosti ostatní sporty pozvánky reporty rozhovory seriály skate sneakers snow soutěže technologie tetování výstavy water zdravě