Od 26.4. do 17.4. proběhne v galerii Trafačka výstava ‘Green Strawberries. The Diamond Cutter Mystery.’ Vystavující je polská malířka Viola Głowacka, která se v čechách ukazuje poprvé a rovnou se sólovou výstavou. K výstavě byl vydán anglicko-polský katalog. Galerie Trafačka děkuje panu Bessel Kokovi za podporu organizace výstavy. Určitě se přijď podívat!
Nadějnou malířku popisuje v tiskové zprávě kurátkorka výstavy Agnieszka Szablewska:
Polská malířka Viola Głowacka (*1985) se v Čechách prezentuje poprvé a rovnou sólovou výstavou. Nadějný talent popisuje svými slovy kurátorka výstavy Agnieszka Szablewska:
“Green Strawberries“ (Zelené Jahody) odkazuje na Gombrowiczovo pojetí holčičího mládí, nezralost a rychlou pomíjivost. Štíhlou, křehkou dívku v tričku…
Kdo je ten muž, který ji neustále pozoruje, bez zábran, váhání, bez rtů, za zástěnou? Dívka, žena-dítě, v nosítkách, v telefonní budce, smutná ve vaně, zkoumající svůj odraz v koupelnové dlažbě, nesoucí banán a vejce uvařené naměkko, v zástěře potřísněné červeným vínem. A ona, připomínající “prsatou” Edith Piaf v křesle, její bledý kadeřník jako vystřižený z Čechova; pijící espresso, jako chlap drátující s opičí obratností koleno dřezu, a také ona, která právě dostala suterénní byt. Je člověk démon, ikonicky se ukazující, bezbarvý, číhající někde přitisknutý ke zdi, ponořený do stínu? Deprivovaný bez boha, ďábel beze světla, přežívající ve tmě. S tmavou pletí v nazelenalé košili, vykukující zlověstně na holčičku s lízátkem, tím sladkým limetkově zbarveným otiskem na jazyku a rtech… Kroky v centru kompozice – několik z nich vede do zahrady? Fíkové listy představující africký stín, který se inkarnoval ve formě černého člověka. Postavy v obrazech Violy Głowacké jsou zmrazeny v tajemném klidu, stejně jako aligátoři černí na Floridě v parcích kmene Seminole. Pohyby zvěře se odehrávají pouze pomocí očí. Jsou připraveni čekat a pak rychle stisknout své čelisti. Akce je jen naznačena v sotva načrtnutých gestech, ne v manickém šílenství projevu. “Loundry“ (Prádlo) zobrazuje sochu – jako rysy portrétované ženy, celým obličejem vyjadřující lhostejnost, únavu, nebo odmítnutí. Její hladký, mladý obličej je nevyzpytatelný, jako krása, vždy nedosažitelná. Princ Myškin, slavný Idiot z románu Dostojevského to věděl velmi dobře, když říkal nejmladší sestře Epančinových: “Jste velmi krásná, Aglayo Ivanovno, tak krásná, že se na tebe člověk bojí podívat.”
