Šesté studiové album amerického rappera Wiz Khalify bylo tak trochu nečekané, a vlastně i neplánované. Podle oficiálních zdrojů se jedná o regulérní studiové album, nicméně všichni jsme čekali spíše na avizovaný počin Rolling Papers 2: The Weed Album. Ale to je právě ono, tahle deska má za úkol nám všem zkrátit ono (alespoň pro zarputilé fanoušky) nesnesitelné čekání.
Album se dostalo ven nejprve v digitální podobě přes labely Atlantic Records (zdravíme Abeho na Slovensko), Rostrum Records a konečně i domácí Taylor Gang Records. Najdeme na něm novější i starší věci, o nichž si i sám interpret myslel, že už možná nikdy nespatří světlo světa. Všechno je ale jinak.
Osobně mám z tohoto projektu radost od první chvíle. Nehraje si na nic velkolepého a snad nikdo nemůže být po jeho poslechu zklamaný. Název je jednoduchý, booklet využívající tetování na Wizových zádech stejně tak.
Tracklist už je však zajímavější. Samozřejmě zde nechybí staří známí spolupracovníci jako Juicy J nebo Ty Dolla Sign, ovšem asi nejpříjemnějším překvapením je účast Travise Scotta, který okořenil pilotní singl jménem Bake Sale. Příběh o tom, že s touto peckou to bylo tak trochu začarované, jste asi už slyšeli. Wiz a Travis si jednoho dne zavolali, druhý jmenovaný byl zrovna v Pittsburghu, slovo dalo slovo a vznikla tahle hymna. Nikdo v tu chvíli ale netušil, že onen beat ze společné dílny DJ Spinze, Southside a GSP už použil G-Eazy v záležitosti Order More. V USA je to totiž s beaty, zákony a vším kolem trochu složitější než u nás, ale vše se nakonec vyřešilo, a onu kolaboraci předělal tým snů ve složení TM88, Juicy J, Lex Luger, DJ Spinz a Crazy Mike.
Deska se táhne převážně v pozitivním, čas od času si troufnu říci dokonce až v motivačním duchu. Osobně mě kromě hitovky Bake Sale hodně baví druhá skladba Celebrate, hostovaná hitmakerem Rico Love. Zajímavá je i tak trochu do popu laděná věc iSay, na které vyniká převážně hostující Juicy J.
Drinking and driving I ball till I fall Got no need for retiring Y’all niggas stessed out My niggas just chillin’ Young niggas in the building Young niggas get millions
Khalifa dospěl. Je otcem (svého syna dokonce umístil na konec skladby Zoney). Stále si jede svou písničku o kouření marihuany, masovém dělání peněz a prostém užívání si života. Líbivé melodie a jednoduché texty, to jsou Wizovy nejsilnější zbraně, čehož si je také moc dobře vědom. Ovšem za nedostatek inovativních přístupů se na něj jen stěží můžeme zlobit. Osobně mám raději umělce, kteří se drží svého kopyta, než ty, kteří se mohou přetrhnout, aby naskočili na aktuální trendy.
Upřít mu nemůžeme ani čich na výběr produkcí. Vsází na osvědčená jména, ví, že s lidmi jako Sledgren, kolektivem I.D. Labs nebo Ricky P prostě nešlápne vedle.
Na závěr ještě vyzdvihnu skladbu nazvanou Cowboy. Nechal jsem si ji nakonec, protože i ona samotná vyčnívá z konceptu alba (který vlastně ani neexistuje?). Khalifa se zde naplno předvedl v roli vypravěče, přičemž ho v této poloze až tak dobře neznáme. A povedlo se mu to podle nás na výbornou.
Foto: Facebook
