Postgraffiti art v Česku: Jak na tom jsme (díl 3.)

Ve třetí části naší série o graffiti s názvem Postgraffiti art v Česku: Jak na tom jsme se podívejme na posledních pět artists s historií malování graffs, z níž berou inspiraci pro dnešní tvorbu. Tenhle výběr samozřejmě není objektivní „best of“ a pokud vám v něm někdo chybí, budu rád, když ho připomenete v komentáři.

Absolutní odevzdanost Věci

Graffs jako poměrně výstřední a náročná činnost jistým způsobem poznamenává svoje příznivce a aktéry. Kromě extrémních zkušeností z nočního města, policejních stanic a mnoha neočekávaných konfliktních situací je to taky silné vizuální prožívání svého okolí – leckterý writer si pamatuje ulice spíš než jménem podle pieces, co v nich jsou, a všimne si, kdykoliv na zdi přibude jen tag.

Tahle skoro autistická citlivost spolu s „vykreslenou rukou“ a jistou zkušeností s fungováním tvarů, linií a dynamiky písma, dává docela slušný základ pro výtvarnou činnost od malby, sochy, ilustrace, až třeba k performanci nebo grafickému designu. Ale především graffs vyžadují od svých tvůrců velkou míru obětování, času, peněz a riskování pohodlí a v krajním případě svobody. Důvod, proč se tolik mladých lidí rozhodlo dávat peníze do sprejů místo do oblečení nebo restaurací a trávit noci místo klubů v zimě a vlhku nádražních křoví, je prostý, o to však zásadnější – je to s posedlostí hraničící láska a absolutní odevzdanost Věci. Bez toho výtvarné umění ani nemá smysl dělat.

Epos 257

Velmi důležitá postava pražské graffiti scény volící pro svou tvorbu trochu méně nápadné a líbivé cesty než část kolegů. Eposovy práce se pohybují mezi performancí, happeningy, environmenty nebo zásahy do veřejného prostoru, na jeho výstavách lze vidět často spíše dokumentaci nebo nalezené objekty. Některé jeho akce se však svou provokativností dostaly do veřejného povědomí – například když rozmístil v centru Prahy balíky sena nebo provedl bezdůvodný zábor části plochy Palackého náměstí.

Alexey Klyukov a Vasil Artamonov

Výtvarný tandem původem z Ruska se v graffiti scéně podepsal nejsilněji svou aktivitou pod značkou CAP (Crew Against People). Tato parta (jejímž členem byl mj. i Tron nebo Masker) už kolem roku 2004 začala měnit étos dosavadního graffiti a vzývala „toy style“ – estetiku prvních amatérských pokusů, dětských kreseb a fenomén trapnosti a ošklivosti. Své graffiti taky neprezentovala na legálních zdech ani v ulicích, ale ustoupila do industriálního prostředí prázdných továrních hal.

Stejně jako v graffs, jsou Klyukov a Artamonov výraznými postavami na scéně současného mladého umění – jejich performance, instalace, obrazy i ilustrace mívají silný kritický podtext, popírají současný umělecký i společenský mainstream a upozorňují na paradoxy kulturního vývoje. Často se inspirují v dějinách umění 20. století, především avantgardními směry, dada i futurismem. Za svou práci dostalo duo (jako jediní zástupci graffiti scény) Cenu Jindřicha Chalupeckého – nejprestižnější českou cenu pro umělce do 35 let.

Jan Horčík aka Hanes

Výrazný stylový zástupce newschool generace se vydal cestou, která se zdá pro writera nejpřirozenější a zároveň velmi težká – vystudoval typografii na UMPRUM a pracuje jako grafik a písmotvůrce. Je autorem vizuálních stylů a plakátů pro hudební projekty, festivaly a magazíny, nebo třeba pro pražský graffiti shop Graffneck. Jeho čistá typografie dokazuje, nakolik jde graffiti očistit od klišé a žánrových prvků a že pod vší povrchovou estetikou se nachází jako základ a kostra písmo. Kromě toho je autorem knihy Metrovagonmash zabývající se designem vozů metra ruské výroby.

Pavel Šebek aka Uruk

Nejvýraznější člen LES crew, která posouvá graffiti mimo původní „přirozené prostředí“ ulice, na místa, kde ztrácí svou reprezentační funkci a začíná hrát zcela jinou roli v kontextu okolí. Tato forma graffiti urban exploringu je logickým východiskem situace, kdy město je graffiti přeplněné a policejní represe neslábnou – na periferiích, v přírodě, nebo v případě LES hlavně v kanálech pod zemí je prostor a klid na hru s písmem. Kromě toho Uruk vytváří malby, instalace, grafiky a objekty, v nichž se inspiruje výtvarnou řečí komunikačních systémů, plánů, geometrických nákresů nebo naopak abstraktními texturami rozpouštějící se barvy.

Zebone

Ve své době jeden z nejaktivnějších ilegálních writers, jehož bombing zanechal na tváři Prahy nesmazatelné stopy. Dnes paradoxně tvoří uměřená, estetická, až dekorativní plátna, na nichž s maximální čistotou zkoumá stavbu jednotlivých písmen a jejich vztah k okolnímu prostoru. Ve skromné barevnosti a s minimalistickou redukcí připomínající Bauhaus 30. let však nikdy neopouští to základní: písmo a jméno. Svým nicknamem šifrovaným do pravoúhlých kompozic zdobí zdi nebo dělá „studie“ na papír – skici pieces, kde hledá nové a nové formy písmen.

@tms.stnk1
architektura auta basket bike cestování design fashion filmy fitness fotografie graffiti hry hudba knihy komiksy kosmetika lifestyle mma MY BODY MY HEROES MY LIFE MY SOUL osobnosti ostatní sporty pozvánky reporty rozhovory seriály skate sneakers snow soutěže technologie tetování výstavy water zdravě