INTW @ Pasta Oner!

Vyzpovídali jsme pro vás známého pražského street / pop art umělce a jednoho z prvních writers v Praze, který patří s lidmi jako Tron, Cakes nebo Vladimir 518 ke špičce graffiti v Čechách. Jak to má s graffiti, koho cení na české scéně nebo co všechno pro nás chystá? To vše v rozhovoru s Pastou!

01) Když se řekne jméno Pasta Oner, většině lidí v hlavě najede asociace s graffiti a street art / pop art kulturou. Přesto se určitě najde hlavně mezi mladší generací spousta lidí, kteří v tom kdo jsi a co děláš nemají uplně jasno. Mohl bys nám to trochu přiblížit?

S graffiti jsem začal v roce 1993. Graffiti je především o tvaru písmen a šíření tvého jména, nebo jména tvé crew. Zhruba okolo roku 2000 jsem se začal věnovat novému fenoménu známému jako streetart. Ten používá stejné prostředky jako graffiti a dále je rozšiřuje, také pracuje s jinou estetikou která se nesoustředí pouze na písmo. Základní myšlenka šíření svého jména ale zůstáva, často se používá termín propaganda. Streetart může být aktivistický nebo dokonce politický, hranice mezi streetartovým umělcem a umělcem ve veřejném prostoru je ale velice křehká. V podstatě by se dalo říct, že streetarter i přes snahu o nějaký druh “message” stále dbá na šíření své estetiky a jména a velice často navazuje na předchozí nebo paralelní graffiti kariéru. Pro mě osobně je předchozí zkušenost s graffiti pro kvalitní streetart zásadní. Již od 70. let, je graffiti vystavováno v galeriích. Díky nástupu streetartu se prorůstání graffiti a streetart umělců do galerií urychlilo. Já svou první výstavu v galerii udělal v roce 2003. Dnes jde především o současné umění inspirované a ovlivněné streetartem a graffiti. Jelikož stále nepřišel nikdo kdo by jasně tento fenomén pojmenoval, říkáme mu i na galerijní půdě streetart, prostě proto aby bylo jasné o jaký druh umění jde. Pro mě je streetart “terminus technicus” a jeho překlad je zavádějící. Pro velkoformátové legální venkovní nástěné malby se začal také více používat termín “mural art”.

02) Patříš mimo jiné nepřímo také k dalším umělcům jako Michal Škapa (Key, Tron), Jan Kaláb (Cakes, Point) a další. Všichni jste začínali jako writers. Jak se stavíte ke graffiti dneska?

Graffiti je na celý život. Věděl jsem to už na začátku. Většina mé současné energie jde především do tvorby v ateliéru nebo do malování mural artu, ale graffiti stále dělám. Aspoň párkrát do roka něco namaluju. Sleduju dění na scéně a vydávám street culture magazín Clique, který z velké části obsahuje graffiti.

03) Jsou dneska nějaká jména na graffz scéně, která podle tebe stojí za to vypíchnout?

Určitě rád zmínim lidi z mladších generací i když už jsou v součastnosti leaderama. Baví mě Khefy, Oipse, Tripy, Pleber a řada dalších.

04) Nedávno proběhla v Praze akce Městem posedlí, s podtitulem Best Piece, které ses účastnil. Vzniklo celkem 28 děl, ať už v galerii nebo na streetu, která mají na svědomí umělci v podstatě z celého světa. Jaký je tvůj celkový dojem z akce?

Best Piece je anketa o nejlepší piece který vznikl buď přímo na Výstavě Městem posedlí, nebo v rámci doprovodných programů někde venku. Můj dojem z celé akce je skvělej, i když se musím přiznat, že pro nás, co se v galerijním protředí pohybujeme už mnoho let je to standart. Určitě se podařilo přivézt zajímavá jména ze světa, někteří z nich jsou už žijící legendy, ale ten pocit že se potkám s lidmi které dlouhodobě obdivuji už jsem zažil v roce 2008 na festivalu Names. S většinou z nich se už známe a určitě se dá říct že pár z nás je už součástí globální světové scény. Výstava má obrovskou návštěvnost a jednotlivé věci mě hodně baví.

05) Nemůžu se nezeptat ani na další poměrně nedávnou kauzu Nuselský most. Proč si myslíš, že se strhla taková vlna nesouhlasu vůči “pomalování” šedých pilířů mostu?

Rád objasním. Na začátku celé akce byl magistrát a nápad dočasně pomalovat pilíře Nuselského mostu. V této fázi byla oslovena společnost Taktum, která se zabývá pořádáním kulturních akcí a je i pořadatelem výstavy Městem posedlí. Ve společnosti pracují i lidé, kteří nasbírali zkušenosti při organizaci streetartového festivalu Names v roce 2008. Projekt “Graffiti Bridge” byl od začátku koncipován jako doprovodný program výstavy Městem posedlí a výběr autorů tedy předpokládal jejich angažování na poli streetartu nebo graffiti. Pro tento úkol byl vybrán Jan Kaláb a.k.a. Point který dal dohromady skupinu 10ti umělců z domova i zahraničí. Jelikož šlo o záměr magistrátu a nikdo nemohl riskovat že dojde k pochybení ve smyslu nedodržení zákona nebo předpisů, udělala společnost Taktum maximum aby všechny potřebné povolení získala a to i učinila. Stavba není nijak památkově chráněna a je v majetku města a magistrátní ůřednící několikrát potvrdili, že stanovisko Národního památkového ústavu není nutné. Už vůbec nikoho nenapadlo žádat o souhlas případného autora stavby při dočastnosti malby. To je naprosto bezprecedentní a v těchto případech srovnatelné například s umístěním reklamy se to běžně opravdu nedělá. Pomalovat most tohoto charakteru je logisticky nesmírně náročný úkol, bavíme se o 40m vysokém objektu a proto se opravdu nic nezanedbalo včetně školení na speciální vysokozdvižné plošiny, plány prací naplánované na hodiny včetně přesunů techniky za asistence policie, záborů a podobně.

V této fázi přichází do hry skupinka nevýrazných umělců v čele s graffiti writerem Vítem Svobodou známým jako Mosd/Cap crew. Jeho dlouhodobá averze vůči tvorbě Jana Kalába, mé a řady dalších umělců participujících na tomto projektu je veřejně známá. Mosd nelenil a vše hezky nahlásil na Národní památkový ústav a sehnal i posledního žijícího spoluautora konečné dokumentace Nuselského mostu, pana Hubičku. Přesto že negativní stanovisko NPÚ není závazné a spoluautorská práva pana Hubičky právně sporná, magistrát se i přes pokročilé stádium projektu rozhodl akci zastavit, jednoduše proto, že nikdo nechtěl přijít o politické body.

Odpůrcům dočasného pomalování mostu se podařilo strhnout krátkodobou hysterii a vyvolat u části “alternativní” mládeže pocit, že pomník budovatelského socialismu nesoucí původně jméno Klementa Gottvalda je umělecké dílo s velice ušlechtilým povrchem z betonu provedeného technikou bednění. Celá řada renomovaných architektů tento most pokládá za průměrný, technika použitá při jeho stavbě odpovídá době a nejde o žádné umění. Navíc most je v havarijním stavu a jeho povrch značně narušen erozí, spodní části pilířů jsou přetřeny mnoha nátěry graffiti a šedivé barvy a polepené plakáty. Jeho dlouho plánovaná rekonstrukce je nutná a při této rekonstrukci by naše malby zanikly kvůli úpravám povrchu. Petice založená hysterizující skupinkou proti pomalování mostu dosáhla pouze zlomku počtu podpisů pod peticí pro jeho pomalování.

Můj vztah k brutalistní architektuře je více než kladný, stejně jako u většiny writerů z pražského graffiti oldschoolu. Letos v zimě jsem byl vystavovat na pozvání národní galerie a českého velvyslanectví v Brasília (hlavní město Brazílie). Celé město je postaveno na zelené louce slavným architektem Oscarem Niemeyerem a nejpoužívanější materiál je beton. Při prohlídkách města jsem byl naprosto unešen kvalitou a monumentálností města. Nuselský most ovšem není Palácio de Justícia a proto jsem něměl problém se v projektu “Graffiti Bridge” angažovat.

Na celou kauzu reaguji svojí ironizující instalací “Concrete Love” na výstavě Městem Posedlí.

06) Dá se touhle kreativní činností v Čechách dneska nějakým způsobem uživit?

Ano dá. Ale v Čechách to dokážou tak 3 lidi.

07) Jak jsi vůbec přišel ke jménu Pasta? Inspiruje tě něco k tvé specifické tvorbě a stylu se kterým přistupuješ k street artu a umění?

Je to moje graffiti jméno od roku 1997. Inspiruje mě pop kultura, estetický kýč, svět dealerů, drog a kriminality. Miluju město, architekturu, design, módu a jídlo. 20 let poslouchám rap i elektronickou hudbu, to vše mě inspiruje.

08) Dokázal bys srovnat a vypíchnout hlavní rozdíl mezi pražskou a ostatní evropskou street art kulturou?

Méně kvalitních autorů, což je způsobené menší populací. Ti nejznámější čeští autoři jsou regulérní součástí globální scény.

09) Seš od samých začátků spjat i s rapovou scénou. Pod názvem Toyz jste například s Tronem jako DJs, jak vnímáš pražskou, potažmo českou rapovou scénu dneska a co zásadního si myslíš, že se změnilo od dob jejího vzniku?

Rapová scéna vzešla z té graffiti. Všichni kdo dneska něco v rapu znamenají nejdřív malovali. Dneska mladým lidem asi představa jak Orion maluje metro přijde absurdní, ale bylo to tak. Celý oldschool má kořeny v graffiti a vyvíjeli jsme se společně. To je možná to pouto. Současná rapová scéna je samozřejmě úplně jinde. Zestárla a bohužel legitimizovala i pár raperů který jsou špatný jak lidsky, tak rapem. Jsem srdcař, takže vždycky budu poslouchat PSH, LA4, Lause, Kouli etc. Z mladejch mě baví Smack a Marat.

Náš projekt Toyz společně s Tronem a Sohem nebyl o rapu, ale o elektronické hudbě všech žánrů, hlavně UK styles. Všichni k tomu máme blízko a taneční hudbu posloucháme od 90. let. Momentálně hrajeme sporadicky už jenom s Tronem.

10) Sleduješ zahraniční Rap? Vím, že tě baví třeba A$AP a podobný věci.. Máš ještě nějaký oblíbený riders?

Rap poslouchám od roku 1993 a sám pro sebe si ho dělím na dvě zásadní etapy. Rap na kterým jsem vyrůstal v 90. letech a na rap po roce 2000. V tý první skupině je celá řada kapel a raperů který vydávají dál, ale až na vyjímky mě jejich současná poloha nezajímá. Postupně jsem si většinu rapu co jsem měl na kazetách z 90. let koupil na CD’s, patří mezi ně Krs One, Lords Of The Underground, Luniz, Keith Murray, Craig Mack, Gravediggaz, A Tribe Called Quest, Jeru tha Damaja, Wu-Tang Clan, Gang Starr, Nas, ODB, Gza, Ice Cube, House of Pain, Mobb Deep, Busta Rhymes, Pharcyde, Das Efx, Dj Muggs, Redman a mraky dalších. V současný době poslouchám hlavně Kanye West, Pusha T, Rick Ross, Drake, Wale, A$AP, French Montana, 2 Chainz, John Legend, Kid Cudi, Nicky Minaj, Lil Wayne, Lil Debbie a řadu dalších.

11) Naposledy se dostalo ven páté vydání tvého graffiti magazínu s názvem Clique, chystají se ještě nějaká další vydání?

Po delší pauze začaly práce na dalším čísle. Zároveň se už více jak půl roku maká na digitální verzi pro iPad která bude k zakoupení v aplikaci Newsstand. Lunch začátkem roku 2013.

12) Mimo to například vzniklo video k akci Choose To Be Happy, kde si pomaloval celou fasádu domu v Dejvicích nebo právě probíhající výstava Shoot When You Can v Chemistry Gallery. Můžeš přiblížit co chystáš v nejbližší době dalšího?

Bylo toho teď opravdu hodně a potřebuju si odpočinout. V zimě budu primárně makat na mojí sólové výstavě která bude na jaře 2013.

13) Díky za tvůj čas a za BNGR.cz ti přeju co nejvíc úspěchu v tom co děláš a co tě baví. Jestli máš nějaký shout-outs nebo msg pro naše čtenáře nakonec, můžeš tak učinit. Stay True 2 The Game.

Taky díky a držím palce BNGR.cz!

Čtenářům bych vzkázal aby aktivně vystupovali proti jakékoliv formě, nebo náznaku rasismu, xenofobie, homofobie, komunismu a neonacismu. Buďte tolerantní, multikulturní a liberální. Patříte mezi pár procent světové populace která žije v blahobytu, tak si toho važte!

[vimeo id=”52369841″ width=”600″ height=”350″]