Rozhovor s Vítem Klusákem o jeho dokumentu V síti: Otevřel Pandořinu skříňku i za cenu toho, že se vystaví nebezpečí

Vít Klusák

Před časem jsme vám přinesli článek o nově vznikajícím dokumentu režisérského dua Víta Klusáka a Barbory Chalupové s názvem V síti, který upozorňuje na šokující fakta o zneužívání dětí na internetu. Netrvalo dlouho a jejich jména zaplnila titulní strany řady významných médií a napříč všemi generacemi se nemluví téměř o ničem jiném. Jak probíhala setkání s virtuálními predátory, co na celém fenoménu Víta Klusáka nejvíce děsí, proč dnešní generaci chybí láska a mnohem více, se dočtete v našem rozhovoru.

Nyní sedíme v uvozovkách na místě činu. V kavárně, kde se dívky s muži setkávali. Jak se vám tu točilo?

Aby to bylo vůbec možné, trošku jsme to tady upravili. Jednu skleněnou stěnu jsme celou potáhli černým sametem a za ní jsme byli schovaní. Takže jsme vytvořili dojem, že je tam černá zeď. Natáčeli jsme na šest kamer, které byly různě poschovávané. Kromě toho jsme u stolu, kde spolu vždy ti dva seděli, vytvořili mezi dvěma sloupy umělou stěnu z květin, takže to vytvářelo dojem takového zákoutí. Jedno z těch “rande” jsme natočili v jiné kavárně, ale tam jsme zjistili, že jsou mezi těmi stoly tak malé rozestupy, že se ti muži neustále ohlíželi a tady ta obava opadla.

Co to ve vás zanechalo, když se tady vůbec poprvé vaše herečka s predátorem sešla?

Ono nahrávání na skryté kamery má v sobě pochopitelně neoddiskutovatelně to voyerství. Protože si uvědomujete, že zaznamenáváte situaci, která je vlastně intimní. Když spolu v kavárně mluví dva lidé a myslí si, že jsou tam pouze oni dva, tak je to soukromé setkání. Lhal bych, kdybych se vám nesvěřil, že v tom byl velký kus studu za to, že nahlížíme do soukromé konverzace. Ale zároveň, jak jinak to ukázat, že čtyřiceti, padesáti nebo i sedmdesátiletý pán je ochotný ve veřejném prostoru sedět s dvanáctiletou dívkou a začít se jí vyptávat na panenství, masturbaci nebo menstruaci. Byla to taková směs emocí. Stud a zároveň pocit, že vzniká záznam něčeho důležitého, co je zapotřebí ukázat světu.

Jak se vám na otevřený prostor podařilo domluvit schůzky s muži, kteří se pravděpodobně rádi schovávají za do jisté míry anonymní prostředí internetu?

Měli jsme pravidlo, které vycházelo z etického kodexu komunikace herečky s těmi muži, že iniciativa se setkat musí vždy vycházet od toho muže. Dokonce do takové míry, že aby herečka ke schůzce svolila, musel na ni ten muž naléhat. Nepřipadalo v úvahu, že by figurantka sama muže zvala. My jsme pak pouze dohodli místo a čas setkání, a to proto, že to skryté natáčení bylo nesmírně nákladné. Mám dojem, že jeden natáčecí den vyšel na sto padesát až dvě stě tisíc korun. Vše probíhalo za účasti ochranky, štábu, šesti kamer, komparzu…

Hrál komparz i nějakou jinou roli, než že pouze suploval návštěvníky kavárny?

Byli to naši lidé. Kvůli srozumitelnosti jsme potřebovali regulovat míru hluku. Navíc nám to umožňovalo točit záběry na ty, kteří s tím souhlasí, což by za normálního provozu nebylo možné. Navíc k tomu vedly i bezpečnostní důvody. Komparz byl školený pro případ, kdyby došlo k jakémukoli ohrožení herečky.

Z té představy člověka opravdu mrazí.

Teď si představte, že přišel třiasedmdesátiletý Čechoameričan, který, jak se ukázalo, bydlí tady nedaleko a zval Anežku k sobě domů, že jí chce ukázat svoje kočky. Že hned odsud půjdou k němu domů. Někteří ti pánové zamluvili hotel a jeden z nich dokonce dorazil se svojí partnerkou s tím, že si dají trojku. Bylo jim kolem čtyřiceti. Ještě je tady jeden důležitý aspekt. Když chtěl jeden z těch mužů herečku odtáhnout pryč, tak svolila, ale záměrně zůstala za jednou z těch velkých výloh, abychom je mohli snímat dál. Jakmile se objevili venku, začali být ti muži ještě oprsklejší.

Stalo se někdy, že bylo potřeba v takové chvíli zasáhnout vyjma toho, že jste nafingovali telefonní hovor, kdy jste sehrál roli otce a herečce zavolal a dotyčný se polekal a zmizel?

Zapotřebí to bylo. Jeden z těch mužů odhalil mikroport, který byl ukrytý v květině a před naší herečkou Anežkou ho vytáhl, naklonil se k ní a řekl: „Sleduje nás policie!“ Musím říct, že by se ve mně krve nedořezal, protože jsem se bál, aby jí neublížil. Zmlknul, rozhlížel se, já vyběhl z té režie, postavil jsem se tady a koukal na něj. On koukal na mě, já zase na něj. Chtěl jsem mu dát najevo, že tam ta Anežka není sama. Ten muž pak vzal mikroport a odcházel pryč. Já ho venku doběhl a řekl jsem mu: „Pane, máte u sebe něco, co vám nepatří.“ On byl strašně vyděšený a vykulený a ptal se mě, co to má všechno znamenat. A já mu na to odvětil, jestli mu připadá normální mluvit s dvanáctiletou dívkou tak, jak s ní mluvil. Odpověděl, že po ní ale nic nechtěl a u toho mi podával mikroport. Tak jsem mu řekl, že je to v tom případě v pořádku a rozloučil jsem se. Úplně bizarní situace.

Opravdu obdivuji, že to ty herečky tak zvládly zahrát. Neumím si představit, že bych byla v jejich roli.

Ony byly často na pokraji sil. Dovedu si představit, že si někdo myslí, že jsme provokatéři, že jsme si to užívali a hihňali se u toho. Ale ona to byla malá legrace.

Jak se vám podařilo, že herečky dokázaly přesvědčivě simulovat dvanáctileté dívky, přestože jsou ve skutečnosti plnoleté?

Před natáčením dostaly za úkol, aby si ve svém okolí našly nějakou dvanáctiletou holčičku, třeba dceru kamarádů, a s tou strávily alespoň týden, aby zjistily, jakým způsobem se dívky v takovém věku vyjadřují, o jaká témata se zajímají, jaké smajlíky používají, jestli posílají GIFY nebo co. Aby to bylo opravdu věrohodné.

I herečky měly s tímto fenoménem osobní zkušenost?

Nejen herečky, které nakonec roli získaly. Ale už na castingu jsme jen tak zkušebně tuto otázku mimo jiné pokládali, a to vybraným třiadvaceti herečkám, které postoupily do užšího výběru, a z nich se s tím devatenáct osobně setkalo a jedna z nich má za sebou až neuvěřitelný příběh. Když jí bylo dvanáct let, oslovil ji někdo, kdo se tvářil jako vrstevník, a řekl jí, že je nemocný, a proto, aby se vyléčil, potřebuje panenskou moč. Nabízel jí pět set korun, když mu ji na domluvené místo přinese. Naštěstí jí nakonec došlo, že je to nějaká past, ale chvíli o tom uvažovala, protože pro ni byly ty peníze lákavé.

Dá se tomu podle vás zamezit?

Myslím si, že by pomohlo zdokonalení nástrojů na rychlé označení, blokaci či nahlášení takového člověka na dané platformě. Jsou tady ale provozovatelé, kteří před tím přivírají oči a je pro ně přednější ochrana toho klienta než celá ta problematika. Mohlo by také pomoci, kdyby při vytvoření nového profilu byla zapotřebí autorizace ještě z telefonního čísla. Pak by si to třeba někteří ti pánové, kteří si zakládají profily jako na běžícím pásu, rozmysleli.

Nemají na tom do jisté míry podle vás podíl i samotné dívky, které ty muže provokují a jsou v tomto věku přirozeně zvídavé?

Je potřeba si uvědomit, že ty holky jsou také sexuální bytosti, i když teprve se v tomto ohledu rozvíjející. Jsou zvědavé a imponuje jim, když jim někdo lichotí. A mají třeba i trochu sklony si ty chlapíky lolitkovsky povodit. Když jsme s celým tímto experimentem začali, právě na tohle nás sexuoložka upozorňovala. Ty naše herečky byly moc krotké, že to neodpovídá realitě. Ty dvanáctileté holky už mají sklony náznakově svádět. Tak jsme se to pak snažili uzpůsobit, abychom nesimulovali něco, co tak reálně není. Do toho všeho pak ještě vstupuje moment, že když se objeví někdo ve věku jejich otce nebo učitele, je pro ně velmi nesnadné takovému člověku odporovat. Když takový člověk dvanáctileté dívce přikáže, aby se svlékla, těžko se jí říká, co si to ten chlap dovoluje. Stejně jako mu tykat je pro ni složité. A té přirozené autority ti muži velmi často zneužívají.

Jsou to povětšinou pedofilové nebo jak takové lidi vůbec kategorizovat?

Podle statistik je v té skupině mužů, kteří takovýmto způsobem loví dívky na internetu, pouhých zhruba tři až pět procent pedofilů a ti ostatní jsou takzvaně psychosexuálně normální. Velmi pravděpodobně jedna větev sexuologie mluví ještě o hebefilii, což je zaměření na holky v rozpuku, kdy mají ještě nedovyvinuté pohlavní znaky, ale na tom se sexuologové neumí úplně shodnout. Je to jeden z novějších poznatků, že by v té skupině mělo být zhruba 25 až 30 procent hebefilů a ti ostatní jsou skutečně úplně normální, jestli se tedy o někom, kdo v dospělosti loví dvanáctiletou holčičku, dá mluvit jako o normálním. Bylo opravdu minimum případů, kdy se nám stalo, že když herečka napsala, že je jí pouze dvanáct let, dotyčný se omluvil a okamžitě ten dialog ukončil.

Přestože dnes mladé dívky obecně a někdy možná i díky líčení působí starším dojmem, podle statistik se sexem dospívající příliš nespěchají. Myslíte, že je to dáno tím, že se stal pornografický materiál poměrně dostupným?

Společnost je opravdu hodně sexualizovaná. Paradoxně to ale díky tomu vede k desexualizaci, vyrábí to samo vlastně takové protilátky. Člověk by si myslel, že budou začínat dnešní dospívající opravdu brzy, ale ono se to posouvá. Také si myslím, že to porno sehrává nehezkou roli v tom, že namísto aby se snažili chlapci dívky zaujmout a balili je, jsou líní a mají řadu náhražek. Navíc to vede k hrozné sobeckosti. Když ten kluk začíná takovouto masturbací a to porno mu nabídne všechny možné polohy, úhly a vjemy, nemá podle mě vůbec potřebu se té partnerce věnovat. Ta holka je pak pro něj, jako kdyby vylezla z porna. Nehledá s ní společnou řeč. Podle mě je láska komunikace, jazyk, tak jako tanec. A takovému klukovi pak nejde o to najít společný rytmus, ale tu dívku vnímá pouze jako 3D porno objekt, na kterém si může otestovat to, co viděl na videu.

Jaký mělo zveřejnění vašeho teaseru k nově připravovanému dokumentu dopad? Kromě záplavy nabídek rozhovorů.

Co jsme zaznamenali, a nechci to nějak přecenit, tak už jen díky té ukázce, která je podle mého názoru slabým odvarem toho, co všechno bude ve filmu a což byl i záměr, se probudila nebývalá veřejná debata. Zastavují mě lidé na ulici, oslovují mě firmy, že by se s námi chtěli spojit, a to jen proto, že nás chtějí podpořit, a ne se na tom zviditelnit, jeden významný prostor, kde se pořádají koncerty, nás oslovil, že by chtěl uspořádat benefiční koncert, organizace typu Linka důvěry nám hlásí, že je nebývalý nápor ze strany dětí, které jim posílají své příběhy. Zvedla se vlna, díky které se osmělily vypovědět, že se jim něco takového stalo nebo děje. Učitelé nám píší na náš Facebook, že první hodinu zahájili puštěním našeho teaseru dětem a následně dělali anonymní anketu a že jim to otevírá oči, protože netušili, že tak vysoké procento dětí ve třídě, ve které jsou třídními, má s něčím takovým bezprostřední zkušenost.

Vybrali jste na Hithitu už veškeré peníze, které jste na dokument potřebovali, a máte už dotočeno a dostříháno?

Jsme teď v polovině. Vybrali jsme 300 procent z toho, na co jsme cílili, což nám otevírá možnosti preventivní kampaně, ale jsou tam ještě další milníky. Na tomhle projektu vydělávat nebudeme, to říkám naprosto závazně. Každá koruna poplyne na to, aby se prodloužil efekt a dopad toho dokumentu. Už nám zbývá jen titulková sekvence, ale jinak máme natočeno 390 hodin materiálu. Jsme ve fázi střihu, který je velice náročný právě kvůli tomu, že máme vše natočeno na šest kamer. Pracují na tom dva střihači. Film bude hotov někdy na podzim, ale v kinech bude až na jaře příštího roku. Myslím si, že má v sobě opravdu velký potenciál.




architektura auta basket bike cestování design fashion filmy fitness fotografie graffiti hry hudba knihy komiksy kosmetika lifestyle mma MY BODY MY HEROES MY LIFE MY SOUL osobnosti ostatní sporty pozvánky reporty rozhovory seriály skate sneakers snow soutěže technologie tetování výstavy water zdravě