Umělec Albinus Grammar: Je obrovské štěstí produkovat objekty, které nejsou spotřební

Rostislav Liška, známý pod pseudonymem Albinus Grammar, dokázal nemožné. Za pouhých čtrnáct dní vytvořil dechberoucí výstavu velkoformátových dřevorytů, které znázorňují dojmy z jeho cest a zároveň vzájemné ovlivňování různých kultur.

Své prostory propůjčila výstavě znovuotevřená smíchovská Kavárna co hledá jméno. Najdete v ní deset vizuálně i technicky unikátních sběratelských děl, která budou k vidění až do 11. května. Pokud se chcete o Rosťově tvorbě, samotné výstavě nebo o tom, co chystá dál, dozvědět více, pak právě vám patří následující řádky. Přečtěte si rozhovor s tvůrcem.

Foto: Lukáš Majer

Jak vznikl pseudonym Albinus Grammar?

I když jsem se pseudonymu dříve bránil a vážím si svého rodného jména, musel jsem se přizpůsobit zahraničnímu publiku. Vyslovit správně Rostislav Liška, se nepodařilo ani těm nejsnaživějším. Při pobytu Turecku a pak v Norsku jsem proto používal nejbližší možný překlad Ross Fox. Na konci minulého roku jsem přistoupil k označení Albinus Grammar, což je složenina jména Albinuse Bernharda Siegfrieda, tvůrce zatracované knihy anatomie z konce osmnáctého století. Jeho kniha mě nasměrovala ke studiu anatomie a kresby. A já se tak snažím definovat novou gramatiku anatomické kresby a malby pro 21. století.

Co nejlépe charakterizuje tvou tvorbu? 

Témata jsou vždy osobní, zakódovaná do symbolů. A protože žiji ve společnosti, tak ji reflektuji. Nepřistupuji k ní jen jako kritik, bylo by povrchní kritizovat společnost, která mi nabízí prostor k seberealizaci, ale popisně. Na dřevorytech, které jsou k vidění na poslední výstavě, jsou to momenty, které jsem prožil při kolizích kultur, víry, technologického pokroku a jiných, pro mě čitelných rozdílů kultur v Asii. Překvapilo mě spíš mé omezení a nevědomost, než výsledek geopolitiky.

Proč práce se dřevem? 

Dřevoryty jsou starou technikou a mým oblíbeným vizuálním výrazem. Ty nejstarší tisky Moku Hanga, které tvořili čínští buddhisti, jsem měl možnost poznat na výstavě v Německu už na střední škole. Tisk je ze své podstaty „plochý“, ale výsledek je tak živý a naturální, že se do nálady jednoduše propadnete. Narozdíl od východních kultur, které používají pro tisk vodní barvy, používáme v Evropě barvy olejové. Výsledek je tak rozdílný, že je těžké věřit ve shodu technik. Plně jsem propadl dřevorytu na univerzitě v tureckém Istanbulu, kde jsem se učil mnohobarevné tisky a poté na akademii umění v norském Oslu, kde jsem vytvářel dřevoryty velikosti přes dva metry s podmalbou.

Jaké výstavy máš už za sebou? 

Zásadní pro získání veřejného zájmu byly výstavy PIP show a Seildukken v norském Oslu, veřejné akce které se konaly v Turecku a přednášky v Německu. Osobně mě velmi nadchla pro výstavní činnost výstava Gameboys, kterou jsem pořádal v rámci programu vlastní galerie GMBS.cz ve Zlíně. Ta prezentovala deset výrazných umělců, které prezentuje GMBS. Nemohu opomenout ani výstavu Messages, kterou jsem měl loni na podzim ve Footshopu.

Proč se jmenuje aktuální výstava NAIVE? 

Naivní je už samotná myšlenka takto velikých dřevorytů. Díky náročnosti techniky a vzhledem k tomu, že jsem si brutálně omezil čas na produkci celé výstavy, je to název vskutku přesný. Také mi přijde, že naivita samotná je součástí tvorby snů, představ, které mám naplnit a pro které se člověk chce a vždy bude přemáhat ve svém zpohodlňování. Také jsem si chtěl připomenout, že o naivitu nechci nikdy přijít. To dítě, co si hraje, nechci nikdy ztratit, pak by zaniklo mé umění.

Foto: Kateřina Rottová

Kde jsi bral pro svá díla z kolekce NAIVE inspiraci? 

Hlavní motivy jsem čerpal z cest na začátku roku. Procestoval jsem Malajsii, Thajsko a znovu Norsko a Německo. Ale vyhýbal jsem se všem známým turistickým cílům, pokud přímo nesouvisely s poznáním náboženství anebo kultury. Velký sociální experiment, kterého jsem byl a jsem součástí, mě někdy dohnal až k slzám, jak ve slamech, tak v buddhistických chrámech i na jazzovém koncertu, nebo ve stripbaru.

Co chceš svými obrazy sdělit? 

Obrazy jsou zakódovaná energie, prožitek, který má upozornit na společensky důležitá témata. Nejen politicky, ale i sociálně, ekonomicky a kulturně. Moje vidění reality je sice omezené, ale snad mám možnost viděním hloubky těchto témat díky míře nadání a snaze, hledat a předávat. Chci, aby lidé alespoň uviděli to, co zakódovávám do symbolů na obrazech.

Foto: Lukáš Majer

Dají se obrazy na výstavě přímo koupit? 

Jsem upřímně rád vždy, když se někdo rozhodne investovat do obrazů, které vystavuji. Díla se dají koupit za velmi zajímavou cenu a díky zpětné vazbě od galeristů se investice do nich vyplácí. Je to obrovské štěstí mít možnost produkovat objekty, které nejsou spotřební, ale investiční.

Foto: Lukáš Majer

Na co dalšího se můžeme těšit? 

Budoucnost bude náročná, ale nesmírně zajímavá. Například v příštím měsíci realizujeme betonové obrazy, nezničitelné, pro které jsem musel vymyslet novou technologii tisku, která je maximálně stabilní. Moc si vážím spolupráce na tomto projektu s přáteli z firmy Gravelli, kteří pro svoji práci žijí jako já. Chystají se i další výstavy v Mnichově, ve Vídni a Oslu. Novými obrazy budu zásobovat také Prahu, a na ty se těšte!

architektura auta bike cestování design fashion filmy fitness fotografie graffiti hry hudba knihy komiksy kosmetika lifestyle MY BODY MY HEROES MY LIFE MY SOUL osobnosti ostatní sporty pozvánky reporty rozhovory seriály skate sneakers snow soutěže technologie tetování výstavy water zdravě