ROZHOVOR. Make-up artistka Adéla Anděla Bursová: Líčila Tyru Banks a vystupovala v America‘s Got Talent

Existuje jen málo lidí, kteří mají tak široký záběr, jako právě Adéla Anděla Bursová. A přece se tyto, pro mnohé vzdálené světy, ve kterých se tato neskutečně talentovaná žena pohybuje, v mnohém střetávají. Můžete ji znát jako stylistku kapely Chinaski, ATMO music, make-up artistku, spoluautorku několika knih nebo také jako průvodkyni přechodovými rituály, která podporuje ženy a učí je vracet se ke staré ženské moudrosti. Občas dělá z lidí zeleninu, vytváří scény, rekvizity nebo kostýmy.

Právě ses vrátila z Mistrovství republiky, kde jsi obhajovala titul Českomezinárodní mistryně v make-upu. Jaké máš za sebou úspěchy a co pro tebe takové soutěže znamenají?

V roce 2017 a 2018 jsem se stala mistryní České republiky v make-upu, za rok 2018 jsem vicemistryní v airbush make-upu a také jsem byla na pátém místě na Mistrovství světa. Další Mistrovství světa mě čeká v březnu. Setkávám se poslední dobou s řadou otázek, jestli mám lokální soutěže zapotřebí a proč vůbec obhajuji. Odpověď je jednoduchá. Bez toho se nemohu dostat na Mistrovství světa. Byla jsem tam loni a dost mě to rozvášnilo. Něco jsem si totiž uvědomila. Zhruba ve dvacátých až třicátých letech patřili čeští holiči a maskéři k těm nejuznávanějším na celém světě. Dneska jsme šedé myšky, které jsou strašně vděčné za to, když si jich někdo všimne, a mydlíme se tady mezi sebou v jednom malém rybníčku. 

To tě asi logicky naštvalo…

Když jsem pak viděla, jak to funguje na Mistrovství světa v Düsseldorfu, kde se nás snaží konkurence emočně položit na lopatky, tak mě to nakoplo. A to proto, že vím, že je naše práce kvalitní, umíme to, jsme pokorní, kreativní, dovedeme si kvůli práci přivstat. A pak se bojíme jít do světa mezi holky, které dělají svoji práci velmi nekvalitně, ale mají v sobě tu ostrost a agresivitu, kterou nás převálcují? To se stalo mým pohonem, proč jsem chtěla na to mistrovství jít.

Byla jsi před časem jako soutěžící také v America‘s Got Talent, ale pak jsi z toho odstoupila, proč?

Byla to pitomost, s kterou jsem vnitřně nesouhlasila, šla jsem do toho z hecu, nečekala jsem, že postoupíme, natož tak daleko. Vystoupila jsem z toho cirkusu a nakonec jsem tam pak už byla jen jako doprovod. Co na tom všem ale bylo super? Podařilo se mi čas od času opravit make-up Tyře Banks, protože se na to nedalo koukat. Když jsem viděla, jak je nalíčená, tak jsem jí řekla, že se omlouvám, ale že ji musím opravit. Naštěstí to vzala s humorem a pak už za mnou chodila a ptala se mě, jestli je všechno ok. Ale kdybys viděla toho týpka, co to líčil. On vzal štětec, u toho si něco dělal na telefonu a vůbec ho ta práce nezajímala. Bylo vidět, že je to celé jen na efekt a vůbec tam nebyla žádná opravdovost a nějaká čistá práce. Byla to jen laciná show, stejně jako celá ta soutěž. A to jsou momenty, kdy si říkám, kde je pak ta kvalita a proč nejsme schopni inspirovat ostatní a nejsme v tom světě trošku průbojnější?

Proč by se podle tebe měly ženy líčit?

V rámci historie byl make-up rituální maskou. Lidé se líčili proto, aby si převzali nějakou energii, určitou roli, aby našli sílu na to jít do boje nebo aby ženy dobře porodily. Make-up byl projevem moci a svobody. A v dnešní době je to způsob, jak se nějakým způsobem schovat a změnit. S tím já nesouhlasím. Vadí mi make-up na každodenní bázi, kdy se holky nalíčí úplně stejně a je to svým způsobem nutnost, protože se jinak cítí špatně. To ničí ženskou psychiku, sexualitu i jejich živost.

A o co tedy v malováni jde? 

Pro mě jde o celek, jde o tu hru, nejen o samotné líčení. Každá z nás to asi zná, když si dáte ráno ten svůj čas samy na sebe, tak je celý den úplně jiný. Jsme vizuální tvorové a čím více se snažíme jít do mužských rolí, tím více se musíme vyživovat i v té ženské sféře. Věděla jsi, že muž je jediný sameček na planetě, který umí svou mysl ošálit, že rozsel své sperma, kde mohl, pokud má ženu, která se často vizuálně proměňuje? Ale na rozdíl od mužů my musíme dělat trochu jiné činnosti, aby se nám vyplavovaly ty správné hormony a abychom ze sebe dostávaly stresové hormony. Když to potlačíme, jen ukládáme všechno špatné samy v sobě. Pro mě je to stejné u líčení, oblékání i česání.

V čem konkrétně?

Pro mě je prioritní to, že když ti celou noc probrečelo dítě a máš fialové kruhy pod očima, tak buď sakra hrdá na to, že jsi ho celou noc nosila a utěšovala a kašli na to, že dneska nejsi sexbomba. A za druhé, proč si nedopřát ten čas, když víme, že je nám pak lépe? Vždyť my milujeme všechny barvy, tvary, struktury. Nás to baví a když tomu rozumíme, tím víc si to užíváme. Má to být hra postavená na teoretických základech, ale má to být i o tom, že dneska chci provokovat a jindy si vezmu ty montérky a jdu vymalovat pokoj. A proč se mají ženy líčit? Aby se cítily skvěle, měly energii, byly atraktivní pro ty svoje chlapy a aby podpořily svou cykličnost.

S tou ženskostí se pojí i další věc, které se také věnuješ, a to jsou ženské rituály. Máš za sebou kurz kněžky. V čem spočívá, jak ženám pomáháš a v čem?

V devatenácti letech jsem navázala spolupráci s Liliou Khousnoutdinovou, což je o rok starší holka než já, která si tímhle výcvikem kněžek prošla přímo v Avalonu v Anglii a v té době jsem jí jezdila asistovat na kurzy a starala jsem se jí o obchod se šperky. Dnes už je to kurz, ale my tím, že jsme byly první, tak to bylo o tom lézt do starých knihoven, porovnávat legendy a hledat. A objevily jsme neuvěřitelné informace o české historii, o tom, jaké tady byly pohanské tradice. A o tom se ví málo. Nejen, že se řada tradic zrušila, ale také musely být přeformované, aby nesly negativní náboj. Věděla jsi například, že takzvaná „dívčí válka“ je pověst vycházející z dávné beltainové tradice dobývání dívek? Jenže tam nešlo o to si vzájemně uříznout hlavu, ale vášnivě se pomilovat v poli, aby zůstalo úrodné pro další rok.

Věnuješ se také speciálním make-up efektům. V čem to spočívá?

U nás je tenhle obor teprve na vzestupu. Až teď za protetiku začínají být režiséři ochotni zaplatit. Tahle práce se ale nedá dělat v jednom člověku. Mám svého parťáka Jakuba Gründlera, který dělá jenom speciální efekty a je v tom podle mě nejlepší v Čechách. Teď jsme společně třeba maskovali Tamaru Klusovou do videoklipu pro Tomáše Kluse. Ale mám z toho obrovský respekt, bojím se říct, že jsem v tom nějaká špička, spíš se cítím jako pravá ruka Jakuba.

Přeješ si se v tomto oboru nějak více profilovat?

Zatím se protetika promítá do zombíků nebo různých zranění a ne moc do módy a krásy. Nedávno jsem ale navázala docela zajímavou spolupráci s českou firmou Ralton, která vyrábí tradiční sklo a šperky a dodávají je třeba značce Prada nebo Dior. Začínám uvažovat nad projektem, kde bych chtěla pracovat s temnou ženskou krásou a propojovat ji právě se sklem a dalšími materiály a s protetikou. To podle mě nikdo nedělá, alespoň ne v Evropě. Ale uvidím, koho na to ukecám. Je to dost náročné líčení a moje vize jsou vždy větší než velké.




architektura auta basket bike cestování design fashion filmy fitness fotografie graffiti hry hudba knihy komiksy kosmetika lifestyle mma MY BODY MY HEROES MY LIFE MY SOUL osobnosti ostatní sporty pozvánky reporty rozhovory seriály skate sneakers snow soutěže technologie tetování výstavy water zdravě