Doufáme, že s námi budou naši čtenáři souhlasit, když tady a teď prohlásíme The Gamea za žijící legendu hip hopového žánru. Jeho vliv a dlouhou kariéru by mu mohl závidět nejeden (nejen) zaoceánský kolega z hudební branže.
Jeho první album The Documentary z roku 2005 je dnes už klasikou a docela dobře se dařilo i většině jeho následujících projektů. Nyní se ale nacházíme téměř na konci roku 2019 a The Game vydal desku Born 2 Rap, kterou zároveň označuje i za svou úplně poslední.
Odchází rapper do důchodu?
Když se The Gamea v jednom nedávném rozhovoru ptali, jestli to myslí vážně a jestli si to nerozmyslí (jako před ním už bezpočet jiných muzikantů, řekl, že se vlastně nikdy necítil jako rapper. A že rap rozhodně není jeho nejvyšší životní prioritou (ano, to i přes název této desky).
V mládí se věnoval sportům a nyní by se chtěl nejvíce vyprofilovat jako otec na plný úvazek. Rodina je pro něj opravdu velmi důležitá, to ví každý, kdo jej sleduje na Instagramu. Jak tedy tohle (možná) poslední rozloučení s fanoušky vlastně zní?
Poselství
Na desce najdeme celkem 25 skladeb, tematicky ji otevírá i uzavírá jeden z největších zpěváků současnosti, Ed Sheeran. Celý projekt dosáhl úctyhodné stopáže o devadesáti minutách, a hned se nabízí otázka, jestli to přece jen není trochu moc.
Album se nese v docela klasickém duchu rapperovy tvorby. Jeho texty jsou nejvíce známé tím, že v nich padá spousta jmen a přirovnání k nim. Rovněž nezapomíná v každé skladbě reprezentovat západní pobřeží Spojených států. Tato hrdost je možná něčím, co se v současném rapu už tak trochu vytrácí. The Game je ale prostě stará škola. Pouliční život, gangy a varování o tom, že tenhle život prostě není a ani nemůže být pro každého; to je to, proč jeho muziku všichni milujeme.
V textech The Game naráží na současné trendy i na odrazy své kariéry z předchozích let. Jeho způsob psaní lyrics je jedinečný. Nechybí mu láska ke klasickým rapovým klišé, jako jsou předražené kusy oblečení nebo luxusní evropské sporťáky, zároveň ale nezapomíná na své kořeny a chudé začátky. Konkurence je dnes obrovská, The Game ale zůstává ve svém žánru minimálně jedním z nejlepších a nejpřesnějších symbolů magické cesty ze dna na vrchol.
Hosté a produkce
U The Gameových alb je rovněž typická docela velká účast hostujících hvězd. Ani v tomto případě tomu není jinak. Za všechny jmenujme například Miguela, Dom Kennedyho, zesnulého Nipsey Husslea nebo 21 Savage. Velkého prostoru se zde dostalo pochopitelně i zpěvákům, krom těch už výše zmíněných uslyšíte třeba Chrise Browna, Trey Songze nebo Anderson .Paaka.
Pokud jde o produkční stránku, objevují se tady převážně mladí a nepříliš známí beatmakeři. Ale ani tady samozřejmě nechybí několik legendárních jmen. Za všechny jmenujme třeba bubeníka Travise Barkera nebo Swizze Beatze.
Pokud bychom měli odpovědět na otázku ze začátku této recenze, ano, deska by určitě mohla být o něco kratší. Na druhou stranu se rapper chce nejspíš rozloučit se svými fanoušky a všichni si tak vlastně zasloužíme pořádnou dávku materiálu. Tohle album určitě není jeho nejvýraznější, rozhodně ale potěší každého fanouška (nejen) hip hopu ze západního pobřeží.
