Fanoušci streetartu, architektury, lidé, jimž záleží na tom, jak vypadá jejich okolí, komentátoři na Facebooku – ti všichni měli poslední měsíc dostatek námětů k myšlenkám a debatám. V hlavním městě se na závěr letošní murálové sezóny urodilo dost bohatě a jedná se (jak už to bývá) o materiál docela třaskavý.
Nová Vltavská
První v pořadí rozhýbala místní murálomilné vody soutěž Dopravního podniku ve spolupráci s ÚMČ Prahy 7. Zeď na Vltavské, na niž vypsal úřad tendr, totiž patří mezi jedny z větších v Praze a má, stejně jako její nejbližší okolí, bohatou graffiti historii i génia loci. Donedávna ji zdobila v rámci Names festivalu (2008) vzniklá malba od Mode2, hned vedle zase vášně rozdmýchal produkt od berlínských Diamonds crew.
Finanční podmínky soutěže nebyly nijak oslnivé, prestiž stěny přímo na zastávce v centru Prahy 7 i solidní složení poroty ale nakonec přimělo k akci jednatřicet tvůrců. Číslo by jistě bylo vyšší, kdyby část adeptů zaregistrovala podmínku osobního doručení na podatelnu do konce úředních hodin a nelamentovala pak o potřebě digitální administrativy v roce 2019.
Vítězný návrh, oznámený na konci srpna na stránkách Prahy 7, vzbudil nemalou kontroverzi – kromě běžných důvodů též proto, že jeho autoři, Pavel Dušek a Josef Šmíd z pražské AVU, po vyhlášení oznámili, že se zdaleka nejedná o finální návrh a ukázali i několik pozdějších skic, od vyhlášeného designu docela odlišných. Těžko tedy můžeme soudit, na základě jakých kritérií návrh zvítězil, a můžeme být zvědavi, co se vlastně na Vltavské objeví a jak to tvůrci stihnou – stanovený deadline realizace je konec října.
Developer a legální streetart
Nejistotu, jak věc chápat, vzbuzuje i akce z konce září – společnost PSN vybrala zhruba dvacítku výtvarníků a dala jim k dispozici plochy ve svém vlastnictví. Rozmanitost ploch i tvůrců byla značná: od míchaček na beton, přes nohy Tančícícho domu nebo OD Kotva až k výloze obchodu nebo Porsche 911 Turbo S. Klíč, podle kterého zodpovědné osoby vybíraly tvůrce, je pochopitelně neveřejný a výsledek docela nejednoznačný. Na jedné straně zkušení klasici Michal Škapa či Matěj Olmer následovaní mladšími Davidem Černým 85 nebo Dominikem Miklušákem, na straně druhé populární malířka Klára Sedlo či kreslířka Věrka Vybíralová věnující se exhibicím na večírcích a známá též ze show Československo má talent.
Úroveň a vyznění výtvorů jsou přirozeně různé a závislé na vkusu a poučenosti diváka. Poněkud těžko uvěřitelně zní statement, že PSN chtěla akcí upozornit na nedostatek ploch pro legální graffiti a naopak bojovat proti nenáviděnému graffiti vandalskému. Za úvahu také stojí, zda developerská firma, která celý projekt koncipovala jako reklamu na své nové luxusní byty, nemohla být citlivější k podkladu, na nějž tvůrci malují. Nejeden milovník brutalistní architektury jistě zaplakal při zjištění, že obří kaligrafie ze zdi obchodního domu Kotva (ve vlastnictví PSN) jen tak nezmizí.
Vizuální smog v parku
Jistě ale na Kotvu zapomněl ve chvíli, kdy jeho zraky padly na další, o poznání drobnější projekt, zrealizovaný na Smíchově v parku na náměstí 14. října. V rámci akce Zažít město jinak se zde zásadně změnil vzhled výdechu z metra architekta Zdeňka Drobného, který patři mezi ty zajímavěji řešené a má v parku své pevné místo. Tvůrci ze skupiny Attract ho přetřeli nafialovo a vyzdobili ho dost neumělými šablonami kytiček a lístků a pod heslem Streetart against visual smog tak vypustili do veřejného prostoru další smrtící dávku vizuálního znečištění. Ukázalo se však, že místní obyvatelé oceňovali více původní šeď porostlou břečťanem a nyní si na „hnus fialovej“ stěžují u památkářů. Uvidíme, jak se situace bude dále vyvíjet.
I přes všechny nejistoty a pachutě mějme na paměti, že jinak než testováním slepých uliček a různými pokusy a omyly se streetartová kultura v Praze vybudovat nedá, a zkusme proto udržet optimismus. Chlácholme se vírou, že tohle všechno se děje pro lepší zítřky a hlavně: je to jen vrstva barvy na fasádě.
