Dalšího mladého a potetovaného borce jsme si vyhlídli opět v asijské restauraci Sia. Šestadvacetiletý Petr Růžička se stal kuchařem díky rodičům, kteří měli restauraci.
Vyvíjí se ti vše podle představ?
V rozmezích určitě ano. Stát se kuchařem byl plán, moji rodiče mě k tomu vedli a mě to bavilo a zajímalo. A vystudoval jsem hotelovku.
Posloucháš při vaření hudbu?
Ano, poslouchám, různou podle nálady. Je to super, když hraje hudba při vaření.
Vaříš doma?
Ano, vařím doma a menu sestavuji podle toho, kdo má co rád, ale většinou experimentuju v asijské kuchyni.
Musí umět vařit i tvoje holka?
Partnerka umět vařit nemusí, ale když to umí, tak je to lepší. Střídáme se u vaření, jednou vařím já, jednou ona.
Odkdy máš první kérku?
První tetování jsem si nechal udělat ve 20 letech. Lákalo mě to a chtěl jsem vědět, jaké to je. A pak jsem tomu podlehl. Je to adrenalin a zároveň jde ode mě pryč stres, prostě se mi to líbí.
Nedívají se na tebe zaměstnavatelé divně? Nebojí se tvých kérek?
V této době ne, ale pokaždé, když jsem někam nastupoval, tak jsem se ptal, jestli to nevadí, ale řekl bych, že je to teď trend.
Je pravda, že v některých zemích existují kuchyně, kam potetovaný kuchař nesmí?
Nevím, jestli kuchaři, ale v Japonsku nesmí potetovaní lidé třeba do bazénu nebo na pláž.
Jsou tvé kérky spojené s vařením?
Ano, jsou, jsou spojené i s mým životem. Na rameni mám vytetovanou chobotnici, která drží nůž.
Je nějaká věc, kterou si s sebou vezeš, když jedeš na stáž?
Vždy si vozím svoje vlastní nože a své oblečení.
A naše klasika na závěr – jaké je tvoje nejoblíbenější jídlo? A máš nějaký tajný fígl?
Vaření mě baví celkově a nejraději mám svíčkovou. A fígly si musí každý vychytat sám podle sebe.
