Kuchař Shajan Thokar: S alergiemi na mě nechoďte


Shajan Thokar

Shajan Thokar pochází z Nepálu a jeho životním snem bylo stát se kuchařem v Evropě. Před osmi měsíci se mu to povedlo i přesto, že během cesty za snem musel dělat hodně různorodých prací, od uklízení v hotelu až po vysokohorského průvodce.

Ahoj Shajane, jak ti mám správně říkat?

Ahoj, moje přezdívka je Chan, jako Jackie Chan!

Co předcházelo tomu, že ses dostal sem do Čech a do pražské restaurace Sia, kde vaříš?

Původně jsem z Nepálu, ale brzy jsem se přestěhoval do Indie, kde jsem vystudoval hotelovou školu. Poté jsem nastoupil na šest měsíců do hotelu na praxi, kde jsem si zkusil práci na recepci, úklid pokojů a práci v kuchyni. Každé dva měsíce se to točilo. Po šesti měsících jsem se musel rozhodnout, jakým směrem se vydám. Někdo šel na recepci, někdo uklízet, ale mě od začátku bavilo vaření, a tak jsem zůstal v kuchyni.

Vždycky jsi chtěl být kuchařem? Kdo tě nejvíce ovlivnil?

Přesně tak, odmalička jsem se pohyboval v kuchyni. Začal jsem vařit asi v osmi letech a od té doby vařím. Můj první host býval táta, s kterým jsem v Indii bydlel a který mě naučil veškeré základy. Poté, jak v Bahrajnu, tak v Indii, jsem se pod vedením šéfkuchařů hodně naučil. Tím myslím nejen recepty, ale i to, jak se celkově chovat v kuchyni.

A pak přišla nabídka ze Sia?

Ano přesně tak. Poté jsem dostal nabídku od pana Štifta, který si mě našel přes LinkedIN. S vízem byl ale problém, protože v Bahrajnu není česká ambasáda. Kontaktoval jsem tedy českou ambasádu v Saudské Arábii a ta mně velmi pomohla. Měl jsem i trochu štěstí, že měli oficiální návštěvu v Bahrajnu, kde mi nabídli, že se tam se mnou můžou setkat a pomoci mi víza získat.

Jak dlouho tu vlastně jsi?

V České republice jsem teď osm měsíců. Stejně tak v Sia.

Mluvíš trochu česky?

Vůbec, čeština je velmi těžký jazyk! Ze začátku jsem nikomu nerozuměl, ale teď už je to lepší.

Má Česká republika něco společného s Nepálem?

Počasí je téměř totožné, i my máme čtyři roční období.

Co jsi věděl o České republice před tím, než jsi sem přijel? A překvapilo tě něco?

Přiznám se, že jsem toho o České republice před příletem moc nevěděl. Pokud bych měl Českou republiku porovnat s přechozími zeměmi, kde jsem byl, tak největší rozdíl je samozřejmě v kultuře a jazyku. Na druhou stranu lidé jsou tu otevření podobně jako v Asii.

Pamatuješ si na svůj první den tady?

Ano, pamatuji si, jak jsem si šel do supermarketu koupit vodu. Vůbec ničemu jsem nerozuměl, žádným nápisům, ničemu. Tu vodu jsem si nakonec koupil, ale úplně jinou, než jsem chtěl.

A co tvůj první den v Sia?

Když jsem nastupoval do Sia, tak už jsem nebyl tolik vystresovaný, už jsem měl zkušenosti z práce ze zahraničí, takže to bylo jen o tom se naladit na stejnou vlnu, na které se tu pracuje, a to nebylo zas tak těžké.

Co v Sia děláš?

Pracuji u WOKU. Mám s ní dlouhodobé zkušenosti, takže to pro mě nebylo nic nového. Jediný rozdíl je v kvalitě, kterou tu máme. Ta je tady o dost vyšší!

Když se vrátíme k tvým kořenům, jaké je tradiční jídlo Nepálu?

Určitě momo! Což znamená knedlíček po nepálsku. A Tuk-pa, to je pálivá polévka, která se dělá především v zimě. A samozřejmě Dall, podobný, jako je třeba na Srí Lance nebo v Indii. Ne stejný, ale podobný.

Je něco, co ti z Nepálu chybí?

Nejvíc mi chybí jídlo, které si lidé v Nepálu dělají. Jmenuje se Gundruk, je to vlastně rýže se špenátem, který se však dává ven na slunce na pár dní. Příště až pojedu do Nepálu, tak ho určitě přivezu a dám všem ochutnat!

A co české jídlo? Chutná ti?

Zkoušel jsem je jíst u známých a moc mi chutnalo, i když si na název bohužel teď nevzpomenu! Já totiž miluji všechny kuchyně a všechno jídlo!

To mi neříkej, že se nenajde něco, co bys v životě nesnědl?

Ano, je to tak! Není nic, co bych nejedl! Miluji prostě jídlo a rád ochutnám cokoliv! Ani s alergiemi na mě nechoďte!

Co nejraději uděláš za jídlo po práci?

Nejraději si dělám rýži se zeleninou a masem. Je to taková moje klasika. Když se chci vytáhnout před známými, tak připravím nepálské „momo“.

Děláš kromě vaření i něco jiného?

Dříve jsem v Nepálu dělal i vysokohorského průvodce, když jsem měl po škole čas. Myslím, že nejvýše jsem byl ve výšce okolo čtyř kilometrů. Tam jsem vlastně získal první zkušenosti s Evropany.

A jaký máš nejbližší kuchařský sen?

Můj sen bylo pracovat v Evropě, za kterým jsem si šel, a jsem velmi šťastný, že se mi to povedlo. Ani to počasí mi nevadí. Přece jen pocházím z Himalájí, z největšího pohoří na světě.






architektura auta basket bike cestování design fashion filmy fitness fotografie graffiti hry hudba knihy komiksy kosmetika lifestyle mma MY BODY MY HEROES MY LIFE MY SOUL osobnosti ostatní sporty pozvánky reporty rozhovory seriály skate sneakers snow soutěže technologie tetování výstavy water zdravě