Valí se to na nás ze všech stran. Brčka v želvách, igelitky ve velrybách, tání ledovců, hoření pralesů. A my stejně dál používáme jednorázové plasty a laky na vlasy. Proč se nebojíme klimatické změny? Respektive proč neměníme ze dne na den své návyky a neusilujeme o nadnárodní změnu?
Odděleni od přírody
Věříme, že jsme od přírody odděleni. Ukazují to i komentáře na sociálních sítích, kde vídáme věty typu:
Dokud se to netýká přímo mě, ať mi dají všichni pokoj.
Podle studie Masarykovy univerzity z roku 2018 se 32 procent Čechů domnívá, že změna klimatu zasáhne jejich vlastní život, ale 60 procent si zároveň myslí, že bude mít dopad na přírodu, uvádí web Flowee.cz. Zajímavé, že?
Nevnímáme dlouhodobé hrozby
Podle psychologů lidský mozek vůbec není uzpůsoben k tomu, aby reagoval na velké dlouhodobé hrozby. A tou klimatická změna je. Nebezpečí, které se vyvíjí v průběhu několika desetiletí, podle profesora psychologie Daniela Gilberta, ignorujeme, zatímco bezprostřední, například když se na nás řítí vzteklý pes, řešíme hned.
„Mnoho klimatologů říká, že klimatické změny se dějí moc rychle. Ne, dějí se příliš pomalu a zdaleka ne tak rychle, aby upoutaly naši pozornost,“ myslí si Gilbert.
Problém sebekontroly
Dalším faktorem, proč neřešíme klimatickou krizi, je problém sebekontroly. „Sebekontrola je pro lidi obtížná, ať už se týká toho, co jí nebo jak spoří na důchod,“ řekla britskému deníku Guardian Elke Weber, profesorka psychologie na Princetonské univerzitě.
„V zadní části naší mysli je pořád dvouleté dítě, které chce dostat jeden bonbón hned teď, než aby čekalo na dva. Jen velmi málo lidí chce tuto planetu zničit. To jen naše krátkozraké agendy stojí v cestě udržitelnému uvažování v delším časovém horizontu,“ dodala. Dvouleté dítě v sobě asi vnímá vážně každý z nás.
Nechceme nic dělat
Zajímavé je, že podle zmíněné studie Masarykovy univerzity máme v České republice nejtvrdší postoj vůči znečišťovatelům v Evropské unii, ale zároveň patříme k největším světovým znečišťovatelům na obyvatele. Jen 19 procent Čechů bylo ochotno platit v souvislosti s ochranou životního prostředí vyšší ceny a pouze 28 procent by akceptovalo snížení své životní úrovně. Jsme prostě sobečtí.
Jak tedy lidi donutit, aby řešili klimatickou krizi? Ukazuje se, že přikazování moc nefunguje. Všem těm zeleným aktivistům se hodně lidí jen vysmívá. Asi musíme počkat, až se lidi budou pozorně dívat kolem sebe a dojde jim, že to, že ubývá motýlů, má vliv na jejich budoucnost víc, než si doteď mysleli.
