Naděje českého beachvolejbalu Perun a Dave: Našim cílem je olympiáda

Andrea Tomatis, Ital ve službách Českého beachvolejbalového svazu, má pod svými křídly Ondřeje Perušiče a Davida Schweinera, kterým se říká Perun a Dave a kteří to spolu táhnou sice teprve třetí sezónu, ale už dost válí. Na domácím turnaji Světové tour skončili nad očekávání na 4. místě. Skromností by se mohli živit a jejich facebookový profil je radost číst. Jsou totiž děsně vtipní!

Jak to začalo, kluci?

Perun: Mě to táhlo ke sportu odmalička. Teď si bez sportu nějak nemůžu představit život. Baví mě samotná hra i to cestování, které je s tím spojené – člověk se podívá po světě, poznáte nové lidi, kultury…

A ta společná cesta?

Perun: Hráli jsme tenkrát oba proti sobě pod vedením trenéra Ondry Vlčka. Lidi kolem volejbalu nám radili, ať do toho jdeme. Myslím, že nás to oba napadlo už předtím.

Dave: To bylo v roce 2016. Nějakou dobu už jsme vedle sebe trénovali a pak se dali dohromady s tím, že si zkusíme zahrát jeden český a jeden zahraniční turnaj. Oba se povedly, tak jsme naplánovali dostat se na světovku a udržet se tam.

Co váš žene kupředu?

Dave: Myslím, že oba tomu dáváme maximum na kurtu i mimo něj a ty pokroky jsou vidět. Když člověk vidí, odkud kam se posunul, motivuje ho to jít dál.

Perun: A olympiáda. To je cíl celého týmu. Cesta tam vede přes zkoušení překonávat ty limity, které si dneska myslíme, že máme. Když to překonáte, jdete dál. Pořád se snažíme dotahovat na ty nejlepší.

Zmínili jste tým. Jaké to je, když trénujete holky i kluky zároveň?

Andrea: Tým jako takový má šest lidí. Mimo kluků trénuju ještě holky Kolocovou – Kvapilovou a patří k nám kondiční trenér. Musím říct, že všichni jsme si sedli jak profesně, tak lidsky. Trávíme hodně času cestováním, takže by to vlastně jinak nešlo. Na kurtu se ale obě dvojice prakticky nepotkají, takže to je náročnější spíš pro mě. Všichni jsou to ale dříči a jdou si společně za svým. Nemusím na ně křičet, aby dělali, co mají.

Adnreo, ty jsi z Říma. Jak to tady snášíš?

Andrea: Smutno po domově mi není, jestli jde o tohle. Hodně cestujeme a Prahu mám rád. V týmu se bavíme mezi sebou anglicky a celkově v Praze lidi hodně anglicky umí, takže se sem vracím i rád. Kromě zimy teda – ta je tady strašná.

Dave: A espressa s mlíkem…

Andrea: O tomhle barbarství mě nenuťte ani začínat!

Takže italštinu na kurtu na vašem tréninku neuslyším? Ani za zády?

Dave: Ale jo. Zvlášť, když se něco nepovede, tak je to dost multi-lingvistické. Osvojili jsme si navzájem spoustu kleteb v češtině i italštině.

Perun: Jsme ale chlapi, takže pomlouvačky v češtině u nás nečekejte. Maximálně se pobavíme na trenérův účet.

Andrea: Co říkal?

Při čem relaxujete?

Perun: Snažíme se co nejvíc času trávit s potenciálními matkami našich dětí a na ostatní pak nezbývá ani čas ani síly. Když zbude, rád jezdím na jih Čech na chatu.

Dave: Těch povinností je hodně. Když nejsme na cestách, snažíme se oba studovat. Já jsem teď dopisoval bakalářku, tak bylo toho času fakt málo. Nejlíp si pak odpočinu, když můžu úplně vypnout do usnutí u filmu.

Co kulturní život?

Perun: Já jsem takový všehomil – najde se u mě průřez od Parova Stelara před Aviciiho až po třeba DMX. Na kulturu nemáme moc času, naposledy jsme byli na maturitních plesech našich sester, jestli se to počítá.

Dave: Není to moje silná stránka. Rád si zajdu do divadla nebo do kina, ale nakonec jsem nejradši někde v přírodě nebo u vody.

architektura auta basket bike cestování design fashion filmy fitness fotografie graffiti hry hudba knihy komiksy kosmetika lifestyle mma MY BODY MY HEROES MY LIFE MY SOUL osobnosti ostatní sporty pozvánky reporty rozhovory seriály skate sneakers snow soutěže technologie tetování výstavy water zdravě