Horor je filmový žánr, jenž je jak divácky, tak řemeslně velmi atraktivní. To je taky možná jeden z důvodů, proč se k těmto filmům velmi často dostávali tvůrci, u kterých je mnohdy těžké odhadnout, do jaké míry je jejich tvorba považována za recesi a z kolika procent jde zkrátka o ten největší filmový trash, jaký naše planeta kdy viděla. Podobné seznamy jsou samozřejmě velmi subjektivní, pokud tedy máte svého favorita, co by zde podle vás neměl chybět, klidně se o něj podělte v komentářích na Facebooku.
Frankenhooker (1990)
Co uděláte, když vám snoubenku rozseká sekačka a jediné, co z ní zbylo v celku, je její hlava? Easy, sestavíte si ji znovu kousek po kousku z mrtvých prostitutek, které zabíjíte tak, že jim dáváte vybuchující crack. Drogy by je stejně dřív nebo pozděj dostaly, tak o co jde? Problém ale nastane v momentě, kdy Frankenhooker začne chtít, co chtějí všechny holky z téhle branže. A to jsou peníze.
Frankenhooker je samozřejmě naprosto příšerný film, zároveň ale skvěle balancuje přesně na hraně humoru a trapnosti. V době, kdy je minimálně dobrá polovina těchto “je to tak hrozné, až je to skvělé” filmů dělána záměrně, je příjemné osvěžení podívat se na snímek, který je takhle bezprostřední a naopak je myšlený smrtelně vážně.
Basket Case (1982)
Absurdní a nesmyslný humor, toporné herecké výkony a hororové scény tak špatné, že se nad nimi spíš zasmějete, než že byste měli strach. Příběh je o Duanovi Bradleym, který chodí New Yorkem s podivným košíkem v podpaží, v němž má pravděpodobně nejnepovedenější monstrum filmové historie. Hlavní otázka, co se vám bude během sledování honit hlavou, je, jak může někoho zavraždit něco, co vypadá jako Quasimodo bez noh.
Lady Terminator (1989)
Snímek, který jsem viděl asi 10 let zpátky na legendárním Festivalu otrlého diváka a díky kterému jsem se o celý tento pseudožánr začal zajímat. Geniální indonéská adaptace Terminátora upravená tak, aby seděla do tamních kulis, tzn. že místo Schwarzeneggerera se o veškerý rozruch stará reinkarnovaná Královna jižních moří, co zabíjí muže stiskem své vagíny. Geniální efekty, kečup místo krve a naprosto totožné scény jako v Terminátorovi. Tedy aspoň v rámci možností.
Sharknado (2013)
Žraloci jsou oblíbeným hororovým padouchem už od 70. let, kdy Spielberg natočil Čelisti. Kdyby viděl, že “hlavní protagonista” jeho filmu bude o čtyřicet let pozděj lítat spolu se svými parťáky v tornádu a ukousávat lidem hlavy v letu, asi by se divil.
Na rozdíl od výše uvedených snímků ale Sharknado postrádá určitou autenticitu, jde z něj na první zhlédnutí cítit, že jde o recesi. To zrovna u něj není problém, protože je to pořád dost zábavná záležitost, Sharknado ale odstartovalo éru, kdy se podobně laděné snímky začali dělat na sílu a kouzlo, které tyto braky měly v minulosti, se postupně začíná vytrácet.
Re-Animator (1985)
Asi jedna z největších brakových klasik všech dob, která míchá zaběhlé hororové postupy a způsob vyprávění s hyperbrutálními 80. lety. Příběh o vědci, jenž se naučí oživovat mrtvé, kteří nečekaně nemají živé úplně v lásce je prvním snímkem Stuarta Gordona. Ten na něj navázal v budoucnu ještě několikrát dnes už klasickými díly tohoto žánru jako Nevěsta Re-Animátora nebo Návrat Re-Animátora. Scéna, kdy uříznutá hlava dává pokyny svému tělu, aby osahávalo spoutanou holku, je absolutní masterpiece.
