Všichni z vás, kteří se alespoň okrajově zajímají o hry, nebo je hrají, určitě postřehli, že před několika dny vyšlo nové Final Fantasy XV – další zářez do dnes již legendární herní série. A právě této novince se mrkneme na zub v dnešní recenzi. Hru jsme recenzovali na konzoli Playstation 4 a za její dodání děkujeme společnosti Cenega.cz.
Hned na začátku se musím přiznat, že jsem nikdy nepatřil mezi velké fanoušky série Final Fantasy. S vydáním prvního dílu pro “nové” konzole jsem se této hře ale rozhodl dát další šanci. Vývojáři navíc hru prezentují jako pokračovaní, které lze hrát bez zkušeností z předešlých dílů. Navíc je prý vhodné pro tzv. first timers, čili lidi, kteří do světa Final Fantasy zavítají vůbec poprvé.
V rámci příběhu se podíváme do nového světa, který nemá s těmi předchozími z minulých dílů nic společného. Ostatně tak tomu bylo v rámci Final Fantasy vždycky. Co se dá považovat za takovou menší komplikaci je to, že vývojáři počítají s tím, že než hru začnete hrát, mrknete na krátký film s názvem Kingsglaive: Final Fantasy XV. Hra vám totiž děj, který se odehrával před tím, než naskočíte do onoho nového světa Final Fantasy, nijak neosvětlí.
Pokud jste si nekoupili Deluxe edici, v jejímž balení filmeček naleznete a ani nepatříte k těm, kteří ho neshlédli na internetu, pokusím se vám děj alespoň okrajově přiblížit. Kdysi existovalo pět národů. Každý z nich vlastnil speciální krystal, který jim dával velkou moc a hlavně díky němu se tak těšili na zdárnou budoucnost. Netrvalo to však dlouho a národy mezi sebou začali válčit (jak jinak) s cílem zmocnit se cizích krystalů.
Jak tomu už bývá, válka nevedla k ničemu dobrému a všechny krystaly byly zničeny. Tedy až na jeden, který zůstal národu Lucis. Není divu, že se národu Lucis dařilo. Díky krystalu prosperoval a rozšiřoval se. I přesto ale jeho obyvatelé zvolili věrnost tradicím. Ostatní národy naopak zvolily cestu za co nejlepší technologií. No a pak je tu nepřátelský národ Niflheim snažící se podmanit si ostatní národy. To se má nakonec pomocí zastrašování, vydírání a lhaním podaří. Zůstane tedy pouze Lucis v čele s králem Regisem Lucisem Caelumem CXIII, jenž je známý jako schopný válečník, který dlouhou dobu útokům ze strany národu Niflheim odolává.
Bohové mu skrze vlastněný krystal dávají sílu. Pokud ale dědic trůnu tyto benefinity využívá, bohužel ho to pomalu ale jistě fyzicky oslabuje a zabíjí. Regis slábne a pokud by zemřel, znamenalo by to jediné – národ Lucis by válku prohrál. A právě proto je panovníkův stav držen v tajnosti. Král se díky svému zdravotnímu stavu stahuje z veřejnosti a je vídán čím dál méně. Jeho blízcí tak již vědí, že brzo bude vše v rukou jeho jediné syna Noctise.
A právě zdravotní stav donutí Regise k nečekanému kroku. Přestože ví, že nabízený mír Niflheimu nebude jen tak, kývne na něj. Ještě před podpisem smlouvy se však ujistí, že jeho syn Noctis opustí zemi. Po rozloučení se jeho syn Noctis se svými třemi přáteli vydává na dobrodružnou cestu, na kterou nikdy nezapomene.
A v tuhle chvíli se ujímáte ovladače a usedáte před televizi. Pokud tento filmeček vynecháte a necháte se rovnou “vyplivnout” do otevřeného světa nového Final Fantasy, moc nebudete vědět o co jde. Přitom potenciál příběhu je obrovský, jen ho stačilo trochu líp odvyprávět a hráče do něho důkladněji uvést.
Od začátku jdete po stopách hlavního příběhu, ale doprovází vás spousta vedlejších úkolů. Ty samozřejmě dělat nemusíte, ale nevidím důvod, proč byste je měli vynechat. Jsou zábavné a stále odlišné. Častokrát vám nějaký side quest doporučí jeden z přátel, kteří s vámi cestují. To ale není vše. Pokud například cestujete a naskytne se krásný pohled na krajinu, Prompto vás ihned upozorní, že to je krásná příležitost na společnou fotografii.
To zní jako spoustu hodin zábavy, že? Ano, opravdu je tomu tak. Hlavní příběh vám zabere bezmála 30 hodin (podle toho jak moc se kocháte), což je sice poměrně drastická změna oproti tvůrci původně udávanými údaji (tvrdili že hlavní příběh zabere přes 50 hodin), ale ve hře můžete desítky dalších hodin utopit právě díky postranním misím a prozkoumávání otevřeného světa, ke kterému se dostanu níže.
Final Fantasy XV totiž jako první v historii této série nabízí otevřený svět, jenž nese název Eos. Nejen díky tomu si vývojáři dali s vývojem hry načas. Trval několik let a projevilo se to snad úplně všude. Otevřený svět je obrovský a dýchne na vás svou výjimečnou atmosférou. Libovolně ho můžete prozkoumávat za pomoci automobilu Regalia, nebo Chocoba, jenž nemůže ve Final Fantasy chybět.
Grafika hry se také vydařila na jedničku. Musím znovu podotknout, že jsem hru hrál na “staré” PS4 a i přesto hra vypadala skvěle. Na druhou stranu se ale často konzole poměrně dost zahřívala, což doprovázelo nepříjemné hlasité hučení větráku. Věřím ale, že pokud vlastníte PS4 Pro, hra bude vypadat ještě o kapku lépe a vyhnete se nepříjemného hučení.
Po technické stránce se oproti předchozím dílům změnilo snad úplně všechno. Docela ve velkém jsem se na internetu setkával s negativními názory hráčů na nový bojový systém. Vývojáři šli s dobou a zavedli bojový systém v reálném čase. Přece jenom, i mě chvíli trvalo, než jsem si na ovládání spojené s bojem zvykl. Po pár hodinách ale bylo vše v pořádku a zpětně nechápu tolik zlosti. Hra je díky tomu daleko dynamičtější a zábavnější.
Pokud i přesto nestíháte, nebo byste rádi upřednostnili styl boje z předchozích dílů Final Fantasy, určitě vyzkoušejte tzv. Wait Mode. Už z názvu je patrné, že se bude čekat. Pokud v boji všeho necháte a pustíte páčku, se kterou běháte, hra se zastaví a počká na váš další krok. To je dobré především do obrovským mel. V klidu se rozhodnete čím a na koho budete útočit a pak se vrhnete zpět do boje.
Základní procesy boje nemusíme nikomu představovat. Klasicky můžete útočit, bránit se, používat magii, nebo různé předměty, které se nachází ve vašem inventáři. Šikovnou novinkou je ale Noctisova schopnost teleportovat se k nejbližším cílům. S tím je také spojený útok, odvíjející se od equipnuté zbraně. Kolikrát vám tyto úhybné manévry zachrání život.
Za všechny souboje, dokončené mise a další, získáváte zkušenosti. Ty ale nevejdou v platnost okamžitě. Musíte se někde ubytovat a tím si zkušenosti k postavám “načíst”. S přespáním v hotelu, či karavu jsou spojené další aktivity, jako vaření jídla, trénování, nebo prohlížení fotografií z cest.
Musím říct, že Final Fantasy XV mě příjěmně překvapilo. Moc jsem od toho nečekal, ale nakonec jsem pokračování této legendární série strávil a ještě strávím mnoho hodin. Skvělá grafika, výtečná hudba podkreslující celkovou atmosféru, nebo nový soubojový systém. To je jen pár z několika důvodů, proč byste si hru měli pořídit a vyzkoušet. Škoda jen horší optimalizace pro základní PS4, kdy na vás konzole působí jako startující stíhačka F-16. Ale i tak, pro (nejen) fanoušky série Final Fantasy je “patnáctka” povinností.
